Předkládaný návrh zákona představuje poměrně rozsáhlou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která v sobě shrnuje zásadní změny ve dvou hlavních oblastech – v oblasti ochrany dřevin a v oblasti druhové, zejména zvláštní druhové ochrany. Obě tyto problematiky jsou řešeny relativně nezávisle na sobě a představují svébytná témata, nicméně s ohledem na nutnost jejich vzájemné koordinace a potřebě harmonizace úprav prováděných především v kompetenčních a přestupkových ustanoveních jsou řešeny společným legislativním materiálem s cílem vyvarovat se kolizí vznikajících při souběžném projednávání více novel téhož právního předpisu.
V této souvislosti se předesílá, že k oběma problematikám byla zpracována samostatná závěrečná zpráva z hodnocení dopadů navrhované právní úpravy podle Obecných zásad (RIA) a z důvodu přehlednosti je i obecná část důvodové zprávy rozčleněna na dvě podčásti a formulována samostatně pro každou z novelizovaných oblastí. Zbylé části materiálu jsou již společné a zpracované jednotně pro novelu zákona jako takovou s tím, že zásahy do ustanovení vykazovaných jako transpoziční vůči směrnici Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků, event. adaptační ve vztahu k nařízení Rady (ES) č. 708/2007 ze dne 11. června 2007 o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, jsou vyvolány změnami v oblasti druhové ochrany.
Posílení ochrany dřevin
V souvislosti s probíhající změnou klimatu, jejíž vlivy na životní prostředí se stupňují, je nutné zajistit dostatečnou ochranu dřevin rostoucích mimo les, s důrazem zejména na stromy rostoucí ve městech, kde je jejich význam pro člověka a udržitelnou obyvatelnost měst zcela nenahraditelný.
Význam dřevin je akcentován nově definovaným pojmem „společensko-ekologické funkce dřevin“, který mj. zdůrazňuje klimatickou funkci dřevin spočívající ve schopnosti dřevin zmírňovat dopady změny klimatu na ekosystémy i na prostředí lidských sídel a zpomalovat změny klimatu pohlcováním uhlíku z ovzduší. Cílem návrhu je v případě realizace záměrů, které podléhají povolování podle stavebního zákona nebo posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, ke kterým se orgán ochrany přírody vyjadřuje formou jednotného environmentálního stanoviska, popř. společného rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb., vždy kompenzovat negativní dopady kácení na společensko-ekologické funkce dřevin.
Primárním zájmem je zajistit šetrné umísťování staveb tak, aby bylo minimalizováno kácení dřevin. V případě nezbytnosti kácet je preferována kompenzace formou přiměřeně stanovené náhradní výsadby ve vzdálenosti do 1 000 m od hranice pozemku, na kterém se má záměr uskutečnit, tedy v místě vzniku negativních dopadů kácení na společensko-ekologické funkce dřevin. V případě, že není možné náhradní výsadbu uložit, nebo nelze-li ji uložit v plném rozsahu, je navrženo, aby ten, komu bylo vydáno oprávnění k záměru, zaplatil poplatek do rozpočtu obce jako finanční ekvivalent přiměřené náhradní výsadby. Tento postup byl na rozdíl od ostatních důvodů kácení (např. z důvodů snížené bezpečnosti dřevin, či jejich nepříznivého vlivu na okolní nemovitosti) zvolen proto, že v případě realizace (stavebních) záměrů většinou dochází k trvalé ztrátě prostoru pro budoucí výsadbu. Způsob stanovení přiměřené kompenzace (výpočet poplatku) je navržen v příloze zákona.
Nově je vzhledem k měnícím se klimatickým podmínkám upravena i problematika následné péče o dřeviny vysazené v rámci náhradní výsadby, která je pevně stanovena po dobu pěti let (nebude možné ji uložit pro období kratší). Uložení náhradní výsadby je součástí jednotného environmentálního stanoviska (a pak ji rozhodnutím ukládá orgán povolující záměr – tedy stavební úřad), popř. společného rozhodnutí orgánu ochrany přírody podle § 83 odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb. (kácení dřevin ve zvláště chráněných územích a území soustavy Natura 2000).
Pokud není možné vzhledem ke stanoveným podmínkám náhradní výsadbu nebo její část uložit, navrhuje orgán ochrany přírody v jednotném environmentálním stanovisku (popř. ve společném rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona č. 114/1992 Sb.) i konkrétní výši poplatku za dřeviny, jejichž kácení nelze kompenzovat formou náhradní výsadby. O finální výši poplatku za kácené dřeviny rozhoduje příslušný orgán ochrany přírody, a to na základě rozhodnutí o povolení záměru stavebním nebo jiným úřadem. Tento postup ovšem platí pouze za situace, kdy v období od povolení záměru do doby realizace kácení došlo ke změnám parametrů dřevin, popř. reálně je zamýšleno kácet méně dřevin, než bylo povoleno, a výše poplatku se liší od jeho navrhované výše uvedené v jednotném environmentálním stanovisku. V ostatních případech proběhne samovyměření poplatku poplatníkem, a to v rámci oznámení zahájení kácení orgánu ochrany přírody, které provádí povinný k platbě poplatku nejpozději 30 dnů před jeho zahájením. Poplatek je stanoven i v případě, že kácení dřevin bylo povoleno na základě tzv. fikce jednotného environmentálního stanoviska.
Výnos poplatku je příjmem rozpočtu obce, na jejímž území ke kácení dřevin dochází. Odvedené finanční prostředky mohou být použity pouze na náklady opatření, která kompenzují úbytek společensko-ekologických funkcí způsobených pokácením, tj. na výsadbu dřevin včetně s tím souvisejícího technologického zabezpečení, náklady na zajištění péče o dřeviny, na nákup pozemků pro realizaci výsadeb nebo na opatření pro využívání srážkových vod při péči o dřeviny.
Současně s návrhem způsobu stanovení poplatku za kácení dřevin je z důvodu nastavení odpovídající proporce mezi výší tohoto poplatku a výší sankce za protiprávní kácení navrhováno navýšení maximální výše pokut ukládaných podle zákona č. 114/1992 Sb. Cílem je, aby případná pokuta za protiprávní kácení dřevin významně převyšovala výši poplatku stanovenou postupem v souladu se zákonem a odrazovala tak od protiprávního jednání. Stávající systém sankcí ukládaných podle ZOPK byl zachován a pouze doplněn o nové přestupky související se zavedením poplatků do právní úpravy tak, aby byla zachována parita výše pokut mezi jednotlivými typy deliktů. K úpravě bylo přistoupeno mj. i z důvodu, že výše pokut ukládaných podle zákona č. 114/1992 Sb. nebyla měněna cca 15 let, a tudíž neodpovídá maximální výši pokut, které je možno uložit podle ostatních složkových předpisů v gesci MŽP, a v neposlední řadě i podle nedávno přijatého zákona č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku.
Dalším krokem k posílení ochrany dřevin je stanovení ochranných pásem stromořadí rostoucích na veřejných prostranstvích v zastavěném a zastavitelném území obcí, tedy v místech, kde mají dřeviny nenahraditelný význam. Stromořadí je nově definováno jako souvislá řada nejméně 5 stromů s pravidelnými rozestupy a jeho ochranné pásmo je vymezeno v kolmé vodorovné vzdálenosti 3 m na osovou rovinu stromořadí na každou stranu. V uvedeném ochranném pásmu musí být součástí žádosti o povolení kácení stromů tvořících stromořadí podle § 8 odst. 1, popř. součástí oznámení o kácení dřevin tvořících stromořadí podle § 8 odst. 2, vyjádření příslušné obce v samostatné působnosti. Toto vyjádření musí být i součástí žádosti o povolení záměru podle stavebního zákona, a to jak v případě zamýšleného kácení stromů tvořících stromořadí, tak i zásahu do ochranného pásma. Stejně tak je vyjádření nezbytné k provedení stavebního záměru v ochranném pásmu stromořadí, který nepodléhá povolení podle stavebního zákona. Je tak vytvořen předpoklad, že příslušná obec jakožto správce veřejné zeleně na veřejných prostranstvích, vedená v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích, snahou o zajištění kvality života a odpovídajících podmínek ochrany a rozvoje zdraví občanů obce včetně zajištění statické bezpečnosti dřevin ve frekventovaných prostorech veřejných prostranství, bude usilovat, aby navrhované zásahy do stromořadí a jejich ochranných pásem byly prováděny s maximální šetrností. Za tím účelem obec vede ve svém územním obvodu evidenci stromořadí na veřejných prostranstvích v zastavěném a zastavitelném území, a jejich ochranných pásem, a předává dokumentaci o nich (v souladu s přechodným ustanovením do 5 let od nabytí účinnosti zákona) do informačního systému ochrany přírody (nově zřízeného registru krajiny).
